Tento příspěvek je mojí vzpomínkou na studium zahradní architektury v Perthu, Austrálii v roce 2002 a je zkrácenou verzí článku,
který vyšel v časopise Zahrada - Park - Krajina 4/2004
„Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu - David Livingstone“
... exotika na mne dýchla už v Singapuru, kde bylo mezipřistání, kromě ve tmě se míhajících palem, však bylo přes prosklené stěny letiště vidět velké NIC. Přistání v Perthu ve 2 hodiny ráno tamního času. První noc, tedy spíš jen několik hodin odpočinku a už v osm hodin ráno mě čekalo zahájení školního roku.
Perth je hlavním městem západní Austrálie. Od nejbližšího hlavního města je vzdálený více než 2000 km, což ho řadí k nejizolovanějším městům na světě. Pro lepší představu je možné si vyšlápnout na horu Elize uprostřed Kings Park (Královského parku), odkud je vyhlídka na centrum města - špagety dálnic, shluky mrakodrapů a hlavně Swan River (Labutí řeka) s černými labutěmi, spoustou jachet a plachetnic...
Perth by mohl sloužit jako zhmotnělá vize ráje s nekonečným množstvím slunných dní, vodními hrátkami na dlouhatánských plážích a šploucháním oceánu vonícího dálkami. Člověk by tu klidně mohl snít několik let na vlně blaženého nicnedělání, kdyby nebylo jiného snu zvaného zahradní architektura.
Univerzita Západní Austrálie - University of Western Australia (UWA)
Už od roku 1950 hostí tato univerzita studenty ze zahraničí. Byla založena v roce 1911 a je jednou z nejlepších australských univerzit, co se týká vědy a výzkumu. Počet studentů se pohybuje kolem 5 tisíc. Studuje se zde většina vysokoškolských oborů, které se soustřeďují na 9 fakultách. (zemědělství, umění-architektura, ekonomie - obchod, právo, lékařství, věda,...)
Univerzitní kampus byl realizován na základě mezinárodní architektonické soutěže, byl umístěn v blízkosti řeky Swan a je doslova utopen v moři zahrad. Každoročně se sem sjíždějí studenti ze zahraničí na půlroční a roční studijní pobyty. V roce 2001/2002 jich bylo kolem 150 z celého světa, nejvíce z USA, Kanady, Asie, Švédska a Německa, Česká republika měla pouze jedno zastoupení :)
Hned první den jsem se mohla přesvědčit jak odlišně v Evropě vnímáme pojmy daleko a blízko.....Perth a Austrálie vůbec je kontinentem obrovských vzdáleností. Po uvítacím programu jsem hodlala využít načatého dne a zkrátit si trasu do centra, přes místní nejvýznamnější park, Kings Park. To jsem ale ještě neměla ujasněné pojmy australského „daleko“ a „blízko“, a proto mě trošku překvapilo, když se moje procházka protáhla 4 až 5 hodin a já zjistila, že co u nás nazýváme parkem, může být v Austrálii buš o rozloze 400 hektarů.
Australané proudící do Evropy s vizí strávit nějaký ten měsíc na našem kontinentu většinou lámou rekordy v počtu navštívených států v co nejkratším čase. Jsou zkrátka ohromeni různorodostí, které jim jednotlivé země mohou nabídnout na tak malém prostoru. Co kilometr to jiná vesnička, malebné údolí, kultura....
Zatímco Evropan, když se vydá na oběžnou pouť po Austrálii, je kolikrát zaskočen, pojede-li za svým cílem stovky kilometrů po nekonečně rovné dálnici a neměnné krajině. A když je konečně u cíle svého putování, kolikrát se mu zdá, že dosažený přírodní skvost je nějaký menší a méně významný v kontrastu s okolní pustinou, než jak se mu původně zdálo na stránkách průvodce...
Fakulta architektury, zahradní architektury a výtvarného umění
Na této fakultě se zabydlel na UWA náš obor zahradní a krajinářské architektury. Právě blízké propojení architektury, umění a našeho oboru, bylo to, co mne zaujalo. Nabízí totiž úplně jiný pohled a perspektivu. Většina vysokých škol v Evropě přičleňuje zahradní architekturu k zahradnickým fakultám.
Nemyslím si, že by tato verze byla špatná, ale řekla bych, že pro náš obor je důležitá propojenost a komunikace mezi jednotlivými obory, se kterými se pak setkáváme v praxi, a proto bychom měli spolupracovat s architekty, zahradníky, urbanisty, krajinnými inženýry, výtvarníky...již během studia. Například formou projektů, pořádáním workshopů, atd...
Ne nadarmo se říká, že prostředí formuje člověka a také formuje jeho vkus. První dojmy ze sídla našeho oboru - maxi parkoviště, hlavní čtyřpatrová budova funkcionalistického stylu a hlavně kvetoucí strelície. Na UWA je zvykem zapisovat si 3 předměty na semestr. Může se nám to zdát v porovnání s naším nastavením málo, ale věřte, že časově to dá opravdu zabrat.
Ateliéry mají podobnou strukturu jako u nás, s tím rozdílem, že se většinou dělají dva projekty za semestr. Pro práci na projektu má pracovní skupina k dispozici studio a to 24 hodin denně. Takže kdyby jste dostali záchvat kreativity třeba o půlnoci, máte prostor a klid na práci. Stěny studia fungují jako vývěsky podkladů nebo inspiračních zdrojů. K dispozici je vedoucí studia, který neustále klade všetečné otázky, jako například: Jak vytvořit prostor, tak, aby působil na návštěvníka pokaždé jinak?
Každý týden se konaly konzultace, přičemž 2x za semestr se koná tzv. PIN UP - vyvěšení prací buď ve studiu, nebo na chodbách. Koncem semestru se projekt upraví jako poster (plakát) a přikládá se i model, ale co je důležité, je existence FOLIO WEEK - což je týden, který je určen právě a jen k dokončení finální podoby projektů.
Další důležitou tradicí je souhrnná výstava nejlepších prací, která se koná každý semestr.
Rozdíly v přístupu při navrhování
Zatímco v Evropě se člověk na každém kroku setkává s historií a při navrhování parku je jí svázán, Austrálie je od historie více méně oproštěna. Lidé jsou daleko více otevřeni novinkám a experimentům. Fantazie studentů je zde nesmírně podporována, škola tu funguje jako laboratoř lidské kreativity...a po jejím skončení? Ať se každý s realitou popere sám :)...a tak jsem vytvářela park Newtonova jablka, inspirovaný vědou, park s názvem Bermudský trojúhelník, kde jsem se snažila navodit danou atmosféru....atd...
Technický blok
Praktický blok zabývající se designem a realizací. Při první přednášce jsme absolvovali prohlídku dílny, k dispozici mají různé materiály, stroje a zařízení. Cílem předmětu je, že si studenti mohou ověřit proveditelnost svých nápadů. Naším úkolem bylo vyrobit blíže nespecifikovaný objekt z betonu. Každý to pojal jinak, někdo se pokoušel o vyrobení průsvitného betonu, já si vybrala krychli s průřezy a pěkně se zapotila. Na závěr jsme měli náš objekt iluminovat.
Kultura versus Příroda
Přednáškový kurz s trochou filozofického zákulisí zahradní architektury. Stručný průvodce od třesku vesmírem přes dávnou minulost, současnost i náhled do budoucnosti. Uvědomění si člověka v čase a prostoru. Myslím, že našemu oboru by trocha filozofie prospěla. Minimálně to podpoří jakýsi nadhled a pochopení souvislostí, když cokoli navrhujeme.
Vztah učitel versus žák je také odlišný. Angličtina neumožnuje vykání - už tím je dána větší bezprostřednost a neformálnost, navíc umocněné tím, že lektoři se na vysokých školách nechávají oslovovat křestním jménem, tolik se nebazíruje na titulech, vládne spíš přátelská atmosféra. Určitě si nemyslím, že by to jakkoli snižovalo jejich důstojnost nebo respekt studentů, spíše naopak.
Australané milují zahrady. Jsou schopni strávit hodiny a hodiny pečováním o svůj malý koutek ráje. A protože klima je zde suché a horké, potřebují obrovské množství vody. Často používají barevné kombinace a rostliny v evropském duchu a la Gertrude Jeckyll. Australská krajina místy připomíná anglickou scenérii, rozsáhlé pastviny, ovce,...Nejspíš to bude tím, že přistěhovalci anglosaského původu se snažili v těchto oblastech vytvořit obraz svého domova.
Comments